Právník a konzultant pro metodiku a řízení škol a školských zařízení JUDr. Alexander Meese, Ph.D. odpovídá na jeden z nejčastějších dotazů k používání mobilních telefonů ve škole.
Je nutno předeslat, že do této problematiky zasahuje hned několik právních předpisů, a přitom všechny jsou fundamentální. Nejdříve trochu zeširoka. K popisovaném problému existuje řada právních názorů a také všelijakých analýz. Poukazovat na ustanovení z nového občanského zákoníku mířící např. na ochranu vlastnictví a v probíraných souvislostech je sice plně na místě, ale vzhledem k tomu, že mobily mohou narušovat soustředění žáků ve výuce a bránit i v navazování a realizaci běžné komunikace o přestávkách, dále se zřetelem na prevenci kyberšikany jiných žáků i pedagogů apod., tak je jasné, že jejich bezbřehé užívání by bezpochyby mohlo být na škodu a je potřeba podívat se na věc v širších souvislostech. Poukazovat na francouzskou platnou právní úpravu, která je velice striktní a zatím nebyla žádnými institucemi národními nebo evropskými zrušena, nám jako adresátům práva a nikoliv legislativcům, moc nepomůže. Nicméně vyjdu z osobní zkušenosti – jako právník, který se často pohybuje ve státních a veřejných budovách rezortu spravedlnosti a vnitra, kde se mobil buď nekompromisně odebere u vstupu anebo za jeho užívání v aktivním režimu hrozí vysoké sankce např. ze strany předsedů senátů soudů, už naznačuje, že východisko být musí, protože kdo jiný, než tyto orgány musí jít v dodržování českého práva příkladem.
Ve školských podmínkách se nabízí reglementace užívání telefonů, smartphonů atd. z důvodů prevence zmíněné kyberšikany a zejména za podpory a použití školského zákona jako lex specialis (který tedy v daném kontextu má přednost v aplikaci, a to dokonce i před zákonem občanským), který stanoví, že žáci jsou povinni se řádně vzdělávat v § 22 odst 1, tedy dovozeno výkladem – kterýkoliv žák se nesmí chovat tak, aby neznemožňoval průběh vzdělávání (tj. vyrušovat vyučujícího nebo ostatní žáky). To samé se týká zásahu do soukromí jiných osob, kdy je zakázáno je bez dovolení natáčet (pořizovat audio i videozáznamy). Souhrnně řečeno, pokud žáci bez výslovného povolení vyučujícího používají telefony, porušují povinnost plynoucí ze školského zákona a konkretizovanou nejčastěji ve školním řádu. Nedoporučuji tedy plošný zákaz, ale přesné vymezení podmínek jejich využití. Závěrem ještě: právní teorie se kloní k názoru, že prevence kyberšikany převažuje nad právem žáka užívat telefon. Jeho použití lze omezit na vybrané přestávky a nezbytné případy využití (nutný kontakt s rodiči, ze zdravotních i jiných důvodů) a vázat jej na souhlas příslušného vyučujícího. Jinak ještě nutno dodat, že mobil nelze zabavovat, právě s ohledem na civilně právní ochranu vlastnictví, ale lze žáka vyzvat, nerespektuje-li pravidla, aby jej ve ztišeném režimu nebo vypnutý odložil na katedru do konce vyučovací hodiny.
Tzn. rámcovou, školní úpravu ve školním řádu této problematiky doporučuji provést s ohledem na výše uvedené a zejména s odkazem na provádění školského zákona jako klíčové normy ve školství, před níž v dané sféře ostatní právní normy takříkajíc „blednou“, s výjimkami zákona o správním řízení, zákoníku práce anebo občanského zákoníku v závazkových obchodněprávních vztazích.
