Jarní měsíce přinášejí každoročně mnoho dotazů z oblasti procesní části správního práva. Není divu, protože na toto období roku připadají zákonné termíny a lhůty, v jejichž rámci vydávají školy všech druhů, respektive jejich ředitelé správní rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí nezletilých dětí, žáků a studentů k příslušnému vzdělávání.
Ani letošek není, navzdory „zuřící“ a věřím, že pomalu doznívající pandemii výjimkou. Těmto aspektům byl věnován systematický výklad a poměrně hodně času již v rámci dvou metodických poraden, ale přesto se část dotazů z řad ředitelů škol posléze opakuje, případně se vyskytují zcela nové situace, s nimiž jsou v praxi konfrontováni, které je potřeba prostředky správního práva procesního operativně uchopit a vyřešit.
Z celé škály dotazů tohoto typu jsem vybral stále častější problém, který lze ve zkratce shrnout tak, že zákonný zástupce podá v rámci zákonem předvídaného správního řízení žádost o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání a druhý rodič, z logiky věci znesvářený s jiným místem trvalého pobytu, se snaží tuto žádost torpédovat a výslovně oznámí řediteli v rozhodné časové koincidenci, že nesouhlasí s předmětnou žádostí a argumentuje přitom tím, že soud rozhoduje o návrhu, komu z rodičů bude dítě svěřeno do péče, respektive, jaké budou modality styku rodičů s dítětem, aniž byl ovšem zatím rozsudek vydán.
V této situaci je na místě využít ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. o správním řízení (správní řád) ve spojení s § 57 odst. 1 případně 2 téhož právního předpisu a vydat u s n e s e n í o přerušení správního řízení do té doby, než o poměrech dítěte autoritativně rozhodne příslušný opatrovnický soud, jehož rozsudek je pro všechny dotčené strany závazný a musí se jím řídit a správní řád tuto skutečnost ve svých jiných ustanoveních výslovně konstatuje.
Jinou otázkou v popisovaném kontextu je, zda rozhodnutí soudu bude dostatečně rychlé, nicméně lze vysledovat pochopitelnou a rozumnou snahu převážné části české justice, rozhodovat v opatrovnických otázkách bez zbytečných odkladů nebo průtahů, v zásadě do několika měsíců ode dne zahájení řízení. V naléhavých případech lze tyto věci řešit i pomocí předběžných opatření, které mezitímně upraví poměry dítěte do doby, než bude soudem rozhodnuto meritorně a pravomocně. To už však je nástroj a procesní iniciativa podle jiné procesní normy ( občanského soudního řádu ), s níž mohou aktivně pracovat pouze účastníci řízení, aby maximálně zkrátili pro všechny strany, zejména však pro dítě, nežádoucí nejistotu a stres, která životní situace tohoto druhu bohužel nezbytně provází.
