V poslední době se poměrně často vyskytují dotazy, který lze ve zhuštěné podobě vyjádřit takto : jaké jsou právní možnosti ředitele mateřské školy ( může však jít také o základní školu apod.) v případě, kdy žák podle názoru zkušenosti pedagoga(ů) vykazuje známky zaostávání, zanedbávání, týrání respektive zejména, kdy existuje podezření z psychického postižení. Jsou to situace, kdy tedy je v jeho bytostném zájmu, ale také v zájmu jeho okolí, společnosti, aby se takový(é) problém(y) odborně řešil(y)? Tuto situaci lze ještě dále členit podle toho zda rodič(e) jsou vstřícní a nápomocní nebo jakoukoliv intervenci odmítají a problémy popírají nebo bagatelizují, což není zřídkavý případ. Bohužel druhá skupina v praxi převládá, protože rodiče mnohdy tento stav pociťují jako určitou svého druhu „pohanu“ anebo prostě nekomunikují vůbec.
Ve shora popisovaných souvislostech, kde ovšem skutkový substrát může být, co do výchozí situace značně širší a barvitější, je potřeba z právního hlediska poukázat a upozornit v prvé řadě vedoucí pracovníky ve školství na dikci ustanovení § 16a odst. 2 školského zákona, který uvádí, že : „vyžaduje-li to zájem dítěte nebo nezletilého žáka, doporučí škol nebo školské zařízení zákonnému zástupci, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení. Škola spolupracuje před vydáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi zejména zejména se školským poradenským zařízením, se zřizovatelem, lékařem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí.“ A na tomto místě přecházíme ještě k bezprostředně související právní úpravě obsažené mj. v § 12 odst. 1 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. ( o sociálně-právní ochraně dětí ), který přímo stanoví rodičům prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností p o v i n n o s t využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení. Tuto obdobnou povinnost může uložit rodičům dítěte nebo jiným osobám odpovědných za jeho výchovu dokonce i soud, a to na základě rozsudku podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. d) citovaného zákona v případě, že tak neučinili rodiče dobrovolně podle výše uvedeného postupu.
V probíraných intencích poukazuji ještě pro jeho důležitost na ustanovení § 6 písm. a) až h) zákona č. 359/1999 Sb., ve znění všech doplňků a novel, které vymezuje pojem a situaci tzv. „ohroženého dítěte“, z níž plynou konsekvence a povinnosti pro školu a potažmo i rodiče dítěte.
Aplikace a interpretace všech citovaných ustanovení zákonů a souvisejících právních předpisů by si jistě zasluhovaly podstatně obšírnější komentář a výklad, nicméně v praxi se často setkávám s tím, že ředitelům škol není znám ani předestřený základ právní úpravy a její vzájemné provázání, na jejíž rámec alespoň v této stručné podobě odkazuji. Současně vybízím a apeluji především na vedoucí pracovníky ve školství k detailnímu prostudování těchto nadhozených právních norem s cílem, řádně si je osvojit. Další případně i z toho plynoucí dotazy, konkretizaci i precizující diskusní příspěvky je možné vznést a rozebrat například v rámci probíhajících metodických poraden a ostatních vzdělávacích akcí pod záštitou a hlavičkou KVICu.
