V prosince uplynulého roku vydal Ústavní soud ČR významné rozhodnutí s potencionálně bezprostředním dopadem do oblasti regionálního školství, přesněji řečeno základních škol takového druhu, že vnímám nutnost jej nepřehlížet a touto cestou ho přiblížit. To platí zejména ve spojení s loňskou novelou školského zákona, kdy zmíněná nově přijatá právní úprava opětovně posunula zápisy dětí do prvních ročníků základního vzdělávání ze zrušeného dosud platného jarního ( dubnového ) termínu opětovně již na zimní období. Konkrétně podle školského zákona v platném znění jednotlivé školy vyhlásí zápis k povinné školní docházce v rozpětí od 15. ledna do 15. února příslušného roku, jinými slovy termín je již „na spadnutí“. Tato nová zákonná úprava, na níž mj. upozorňuji v rámci probíhajících metodických poraden věnovaných legislativním změnám účinným v průběhu loňského roku, respektive některé z nich začínají vstupovat v účinnost od 1. ledna 2026 a dále v jeho průběhu, je jistě ředitelům škol známa. Nicméně v tomto kontextu poukazuji a informuji o v úvodu avizovaném nálezu Ústavního soudu ČR, aby jej ředitelé dotčených škol měli možnost absorbovat a především adekvátně promítat do svých rozhodnutí vydávaných v rámci správního řízení o přijetí k základnímu vzdělávání, protože se přímo dotýká a úzce souvisí s letošním novým zákonným termínem zápisu, který bude aktuální velice záhy.
Tím významným rozhodnutím Ústavního soudu ČR je jeho Nález Pl. ÚS 30/25, jímž bylo zrušeno ustanovení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb. o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace ve znění zákona č. 24/2025, a to již ke dni vyhlášení (!) nálezu Ústavního soudu, tedy k 17. prosinci 2025. Důsledek pro správní úvahu a rozhodovací praxi ředitelů základních škol jako správních orgánů a jádrem rozhodnutí Ústavní soudu ČR je, že zrušená úprava zakládala tzv. zvláštní režim zápisu, který se měl konat až po řádném zápisu, konkrétně od 1. června do 15. července běžného roku a který se měl takto týkat jen cizinců v režimu tzv. dočasné ochrany dle zákona č. 65/2022 Sb. Tato popsaná zákonná konstrukce byla tedy Ústavním soudem zrušena. Napříště již tedy zvláštní pohlížení a posuzování jedné vymezené skupiny účastníků řízení ve vzdělávání n e n í m o ž n é, protože bylo přijatelné jen přechodně a „akutně“ v přímé souvislosti s uprchlickou vlnou, nikoliv již v relativně stabilizované situaci.
V podrobnostech zájemce odkazuji na detailní odůvodnění výroku nálezu Ústavního soudu ČR, které je dostupné mj. na stránkách této instituce.
