Velmi často na mě, ať již písemně anebo osobně v rámci mých metodických poraden, míří dotazy vedoucích pracovníků ve školství, které úzce souvisí se spory mezi rodiči o péči o nezletilé děti, do nichž je ve větší či menší míře vtahována škola personifikována ředitelem. Opakovaně jsem v těchto případech nabádal k určité zdrženlivosti, pokud nešlo o konflikty dotýkající se správního řízení, ve kterém je ředitel jako správní orgán klíčový aktér a kde jsou procesní pravidla daná a zejména na seminářích zaměřených na správní řízení ve školství byl této otázce věnován poměrně velký prostor, a proto se nechci opakovat.

Nicméně právě v nadhozené souvislosti bych rád upozornil na čerstvý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který se shodou okolností týkal právě českých občanů, který bude směrodatný pro posuzování obdobných případů  v budoucnu celoevropsky. Šlo v něm o případ tzv. vnitrostátních únosů dětí vlastními rodiči. Ve zkratce shrnuto se jednalo o takovou skutkovou situaci, kdy rozvedený otec se domáhal soudní ochrany poté, co se jeho bývalá manželka bez jeho vědomí a souhlasu přestěhovala i s oběma dětmi z Brna do Prahy. Oběma dětem matka zajistila v novém bydlišti přijetí do nových škol s tím, že je otec může vídat ve čtrnáctidenních intervalech o víkendech. Otec se poté snažil domoci soudní cestou formou předběžného opatření u české justice nápravy, ale neúspěšně. Důvod k zásahu neshledal dokonce ani Ústavní soud ČR v Brně.

Evropský soud pro lidská práva však celou situaci vyhodnotil právně zcela jinak a za pravdu dal otci. Stručně řečeno tato mezinárodněprávní soudní instance zastává takovou právní pozici, kdy  stěžejním momentem v rozhodování o péči o nezletilé  s e  n e s m í  s t á t  tzv. plynutí času jako tomu bylo v posuzovaném případě, neboť toto hledisko ex post legitimizuje jednání matky. Tato svévole matky je něco, co judikatura Evropského soudu pro lidská práva zásadně nedovoluje!

Nutno poznamenat, že rozsudek je velmi obsáhlý a sofistikovaný. V tuto chvíli na něj jen upozorňuji. Přestože představuje jen střípek do mozaiky tohoto problémů, umožňuje získat všem zainteresovaným komplexnější náhled. Jakmile rozsudek přeložím do češtiny a podrobně prostuduji, budu s ním v rámci metodických poraden seznamovat její účastníky z řad ředitelů škol, protože sledování takto důležitých výstupů mezinárodněprávních institucí s dopady mj. i do školství by jejich pozornosti a zejména kritické reflexi v praxi nemělo uniknout. 

JUDr. Alexander Meese, Ph.D.
alexander.meese@kvic.cz
+420 777 136 411

Vzhledem k tomu, že v uplynulých dnech ze strany ředitelů – namnoze mateřských škol – množily dotazy ke specifické nové povinnosti obcí, o níž pojednávám dále, využívám tuto cestu k oslovení širší skupiny adresátů i potencionálních zájemců o danou otázku a zejména k tomu, abych připomenul, že od 1. ledna letošního roku je účinná ( mj. ) také novela zákona č. 247/2014 Sb. ( o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ), která skutečně ukládá samosprávám novou a velmi specifickou povinnost. Je jen škoda, že mnozí tazatelé nevyužili možnost účastnit se některé z mých metodických poraden, kde byť na okraj v rámci informování o legislativní „smršti“ novel právních předpisů s přímými dopady do školství, hovořím rovněž o tomto tématu a nezapojili se do spontánní diskuse. Případně jim nabízím další termíny v letošním roce, které jsou k dispozici.

Nicméně k věci. Nezbývá, než zopakovat a potvrdit, že do české legislativy byla opravdu nedávno ukotvena zcela nová povinnost obcí, a to zajistit výchovnou péči o dítě od tří let věku. Přesněji řečeno toto právo dítěte, resp. v praxi jeho zákonného zástupce na straně jedné a povinnost obce na straně druhé se týká dětí narozených 1. září 2023 a později V podrobnostech odkazuji na zákon a metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí, které detailně vymezují časové dispozice už pro letošní rok i pro období následující a souhrn veškerých procesních kroků, práv a povinností obou potencionálních stran.

Rodiče dítěte, které dosáhne tří let věku, jej přihlásí v rámci řádného termínu zápisu do spádové mateřské školy. Jestliže toto dítě  n e n í  ve správním řízení pravomocně přijato, mohou ve lhůtě do třiceti dnů požádat obec o zajištění péče. A obec musí aktivně jednat. Nutno nad rámec „suchého“ právního sdělení poznamenat, že slabinu českého systému je potřeba spatřovat v souvislosti se zjevně neúměrně vysokým počtem obcí a situací, že podle dostupných údajů téměř polovina obcí v ČR nemá vlastní mateřskou školu. Potom nezbývá , než aby se tato místa musela hledat v sousedních obcích, na které to vytváří pochopitelný tlak, a to zdaleka nejen finanční. Anebo může být alternativním řešením zřízení dětské skupiny, na níž nejsou kladeny tak náročné legislativní požadavky jako na „kamennou“ mateřskou školu. Navíc existuje i nevýhoda, že navštěvuje-li dítě mateřskou školu v jiné obci než má hlášen trvalý pobyt, může to vytvářet určité problémy například při řešení stížností rodičů apod.

Co je důležité a nemělo by být přehlédnuto při informování o základních konturách této legislativní novinky je také p o v i n n o s t   obce hradit rodičům, kteří si zajistí místo pro dítě jinde, náklady s tím související, a to až do částky 5090,- Kč měsíčně, kdy její výše ještě podléhá každoročnímu přezkumu a případné úpravě. V této souvislosti se ozývají ze strany reprezentantů samospráv hlasy, že v součtu se může jednat o „ne nevýznamné výdaje“ a zaznívají také obavy z toho, že zmíněná nová povinnost může v některých případech přinést i nepříjemné a nákladné soudní spory. To ovšem ukáže až čas. Zatím mně šlo pouze o to, abych v reakci na přibývající dotazy k této problematice, tento nový závazek, který na obce přenesl stát, potvrdil a ve zbytku a podrobnostech, které by si vyžádaly poměrně obsáhlý výklad, odkázal případné další zájemce přímo na text zákona a specializovanou metodiku zejména Ministerstva práce a sociálních věcí.

Krajský soud v Brně rozhodoval v právě uplynulém kvartále letošního roku o odvolání žalovaných ve věci žaloby o neplatnosti odvolání z funkce ředitele základní školy, kterou podal dotčený ředitel tak, že nyní již pravomocně potvrdil nezákonnost tohoto právního jednání a potvrdil v tomto rozsudek soudu I. stupně ( Okresního soudu v Blansku ), který rozhodl ve výrokové části stejně, přestože se posléze odvolací Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku ne se všemi partiemi přezkoumávaného rozsudku nalézacího soudu – paradoxně – zcela ztotožnil. Zmíněné odůvodnění rozsudku je nejen z právního hlediska velmi zajímavé, pečlivě a logicky vystavěné a nepochybně je – zvláště pro všechny jiné potencionální aktéry jinde – přínosné se s ním seznámit, znát použitou argumentaci a zejména – načerpat z něj poučení.

Díky velké vstřícnosti, transparentnosti a také operativnosti vedení Krajského soudu v Brně, za které patří upřímný dík, se mně promptně podařilo spisovou značku a textaci popisovaného rozsudku získat. Tato spisová značka, pod níž je věc vedena, je : 49 Co 59/2025-83. Rozsudek je aktuálně již zveřejněn po zadání všech podstatných údajů do příslušného formuláře  na portále www.justice.cz Není proto potřeba  skutkové kontury daného případu, argumentaci obou  stran a závěry soudu na tomto místě zdlouhavě reprodukovat. Kterýkoliv zájemce má již možnost seznámit se s celým textem obeznámit sám. Doporučuji tedy všem potencionálně zainteresovaným, aby si nyní již komfortním způsobem rozsudek našli a řídili se jeho konsekvencemi.