V poslední době se bohužel vyskytuje stále více dotazů se očividnou narůstající tendencí, kdy se na mě ředitelé škol, převážně mateřských, ale zdaleka nejen těch, obracejí s dotazy, jejichž jádro lze shrnout tak, že se od začátku tohoto školního roku bohužel vcelku rapidně zhoršuje platební morálka zákonných zástupců dětí například u plateb školkovného, stravného, ale i plateb z jiných právních důvodů, kdy navíc zákonní zástupci přes četné výzvy a urgence na tyto nereagují, ostentativně své povinnosti neplní a ignorují je. Tento problém má více rozměrů a rovin například souvisejících s vymáháním finančních závazků apod., nicméně chtěl bych se po opakovaných zkušenostech zaměřit na jiný aspekt opakovaných dotazů v nastíněné souvislosti. 

    Tím je situace, kdy ředitel mateřské školy chce v popsaných případech již rozhodnout o ukončení docházky dítěte do mateřské školy v souladu s § 35 odst. 1 písm. d) za použití ustanovení § 123 školského zákona. Přestože to může být u některých, zdůrazňuji některých ředitelů mateřských škol zarážející tito neví, jak tento výchozí skutkový stav uchopit po stránce procesní, tedy ve správním řízení podle správního řádu, jinými slovy řečeno, neví jak má vlastně z procesního hlediska tzv. „začít“. To je důležitý moment, protože druhostupňový správní orgán přezkoumává v případě odvolání  bedlivě i procesní stránku věcí a nejsou nijak zřídkavé případy, kdy pro vady právě v této sféře rozhodnutí správního orgánu zcela správně a opodstatněně ruší. To je však situace, která z pohledu školy a jejího ředitele není žádoucí a už vůbec ne komfortní, a proto je potřeba upozornit, že v popsaných případech je nutno z pohledu dvou klíčových právních norem aplikovatelných na popsanou situaci obligatorně zrealizovat dva neopominutelné úkony, jejichž absenci anebo chybnou aplikaci nelze v žádném případě přejít ani tolerovat :

    1. Již citované ustanovení školského zákona, tedy § 35 odst. 1 ukládá správnímu orgánu, aby nejprve písemně upozornil alespoň jednoho zákonného zástupce dítěte na tuto eventualitu, tedy ukončení docházky jejich dítěte do MŠ  a poskytl mu přiměřenou lhůtu a možnost dluh uhradit. Toto ustanovení má zmírnit určitou tvrdost zákona, která by se mohla projevit, kdy rodič prostě zapomene anebo je zahlcen jinými existenčními nebo životními starostmi.

   2. Další procesní povinností, kterou musí ředitel školy na samém počátku v těchto případech splnit se sankcí zrušení jeho rozhodnutí přezkumným orgánem, je jeho  p o v i n n o s t  stanovená v ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. ( správní řád ) a to vyzvat účastníka řízení k seznámení se s podklady rozhodnutí ve správním spise, na jejichž podkladě bude ředitel školy v tom kterém případě rozhodovat. Toto právo účastníka řízení bylo do správního řádu vkomponováno pro jeho ochranu na konci dokazování, aby měl možnost se vyjádřit k  ú p l n ý m  podkladům, na jejichž základě jako důkazních prostředků bude správní orgán v dané věci rozhodovat. Správní orgán musí pochopitelně dbát na dodržování zásady procesní ekonomie tak, aby nedocházelo k neodůvodněným průtahům v řízení na straně jedné, na straně druhé však musí účastníkům poskytnout adekvátní časový prostor, aby se stihli k těmto obvykle listinným důkazům vyjádřit a zaujmout stanovisko. K tomuto aspektu musí tedy přihlížet při stanovování doby a času pro nahlédnutí do spisu, zohledňovat rychlost doručování České pošty, její zákonné úložní lhůty podle zvláštního předpisu, tedy tak, aby toto účastník mohl reálně v čase stihnout a nebyl krácen na svých procesních právech.

   Nabádám tedy ředitele škol, aby ve svém rozhodování dbali a nepodceňovali procesní stránku správních řízení všeobecně. Také, aby neustále sledovali případný legislativní vývoj v této oblasti a v neposlední řadě i judikaturní praxi specializovaných soudů. Je zřejmé, že v případě nutnosti řešit složitější „právní oříšky“ v této souvislosti jsem po metodické stránce ředitelům ochotně k dispozici anebo mohou přirozeně vyhledat právní pomoc i jinde. Jsem však toho názoru, že elementární kontury správního řízení, o nichž jsem se rozepsal v tomto příspěvku ( viz. výše ) by ředitelé ve svém právním povědomí mít měli a měli by je mít také dostatečně zažité a takříkajíc „pod kůží“, protože jen tak mohou dostát na ně kladeným a očekávaným požadavkům.

V souvislostí s blížící se ohlášenou stávkou zaměstnanců ve školství, aniž bych chtěl nebo mohl předvídat, zda se jí diplomatickou aktivitou a pokusy o sblížení stanovisek reprezentací obou stran nakonec podaří odvrátit, či nikoliv, přibývá z celého kraje dotazů ředitelů škol, převážně mateřských, kteří zase čelí přívalu otázek rodičů, zda z tohoto důvodu náleží zákonnému zástupci dítěte ošetřovné, zůstane-li v důsledku stávky s dítětem doma.

Odpověď je, po jejím prověření u kompetentních úředníků České správy sociálního zabezpečení, že n i k o l i v ; tento nárok z tohoto právního důvodu n e l z e  z příslušných právních předpisů dovodit.